Nemálo lidí, kteří se aktuálně pohybují v BDSM „komunitě“ trpí žalostným nedostatkem reálných praktických a především osobních zkušeností, což je v pořádku. Co v pořádku není je nulový zájem to změnit aniž by museli sami opakovat již dávno stokrát prožité chyby. A přitom stačí dívat se kolem sebe.

Vizuální stimulace při soukromých aktivitách je fajn a nic proti ní. Problém nastává, když si kdokoliv myslí, že to co vidí v komerčním i rádoby „našem“ pornu, odpovídá realitě běžných (nedej Bože partnerských) aktivit. Samozřejmě čest výjimkám, ale tohle pomýlení má hned několik rovin. Začíná to lidmi (obvykle subíky), kteří tak dlouho žijí ve svých vizuálně odkoukaných masturbačních fantaziích, že už pak nejsou schopni uvažovat o fyzických důsledcích.

Typičtí jsou subíci, co „vydrží pro Madam cokoliv“, ale po první ráně zjistí, že to tou rákoskou vážně bolí. Ti, kteří si vysnili svůj pobyt v cele, ale po půl hodině, kdy v ní jsou a ne a ne se objevit stádečko nadržených dozorkyň se začnou nudit a dožadují se zrychlení scénáře, který v sestříhaném videu na 10 minut vypadal tak akčně! A samozřejmě všichni ti, kteří jsou přesvědčeni o tom, že každá „správná Madam“ chodí v latexu i umýt schody v paneláku, nalíčená se už probouzí a na sexu se svým otrokem trvá kdykoliv jemu houpne. Další průšvih je již nastíněná stránka času. Příprava? Neexistuje. Že svázání trvá? Že je potřeba aftercare? Nezájem. Šup šup a děkan.

Jenže ono není porno jako porno. A vidět neznamená dívat se.

K čemu se snažím dostat je můj poměrně čerstvý zážitek z klubu (pravidelná akce s názvem Kecací čtvrtek – viz KALENDÁŘ na klubu). Nějak se mi povedlo se dostat k akci, která probíhala v gotice v sestavě asi 7-8 mužů. V zásadě lekce s využitím všech a všeho, co v tu chvíli bylo přítomno. Jako divák jsem na místě vydržela asi hodinku a půl a vzhledem k tomu, že muž, který lekci vedl je velmi koukatelný, jsem si to i užila. Takové BDSM gay porno live, které mi trochu nastínilo, proč zase muže bere porno lesbické.

V místnosti se občas objevili další diváci. Někteří vydrželi dívat se i delší dobu, ale obecně mi přišlo, že se dívají čistě proto a v tu chvíli, kdy je to vzrušuje. V mezičasech přípravy a odpočinku odcházeli. Diváci byli jen diváky a neřekla bych, že si z toho něco odnesli. A to je právě ten bod, který mi hlava nebere.

Proč tak málo lidí skutečně vnímá co se tam děje? Proč se neučí a nesbírají zkušenosti tím, že pochopí koncept dané lekce? Lekci nejde proklikat nebo posunout na zábavnou část, tu je třeba prožít celou se vším všudy. Celou dobu mám možnost i já pozorovat přípravu, co lekci rušilo, kde a proč to drhlo nebo naopak ocenit, jak hladce vše běží. Nebo si hlídat reakce subjektu a někdy díky odstupu i daleko dříve odhadnout, co se „na place“ děje a proč. Můžu včas a nenápadně aniž bych rušila upozornit jedince, který akci vede, nebo alespoň sledovat, jestli mám pravdu, zda si taky všimnou a co s tím budou dělat a jak to budou řešit. Mohu si všímat, které techniky se dají kombinovat, mohu se poučit o tom, jak subjekt dává najevo, že chce víc nebo méně…

Veřejně to samozřejmě nikdy nepřiznám, ale ti kluci mě vyškolili docela solidně. Sice jsem je v pár případech nachytala u „chybek“ v rámci spanku, ale na druhou stranu jsem se dozvěděla poměrně hodně o věcech, které bych já asi neudělala, které skvěle fungovaly a o kterých mám důvod přemýšlet.

Já třeba hlas používám celkem často, ale spíš na uklidnění a bez nějakých erotických podtextů. Hlas je pro mě „kotva“, která člověka drží na stejné linii a nenechá ho utéct si do světa, který pro mě nebude čitelný. Ale tenhle Master svým klidným hlasem (s naprosto úžasnou barvou a intenzitou) dokázal subíka provést všemi pokyny a celou lekcí tak nenuceně, že jsem místy chtěla sama na pokyny reagovat. To, co v podání neumětelů z internetu působí slizce a odpudivě od něj znělo tak sexy! A nebylo to tím, že bych v tom byla jakkoliv zaangažovaná, bylo to tím, že ten kluk hlas aktivně používal a zcela bravurně se dokázal vyhnout používání trapných klišé.

Během pauzy po mě Master něco chtěl a dodal pobaveně „no šup“. Znáte mě, okamžitě jsem se naježila do útočného módu: „Vážně ti přijdu jako ten typ, který bude reagovat na šup?“ Byla jsem připravená na všechno, ale na to, že přepne do Master hlasu, přijde blíž, podívá se mi do očí a prohlásí „Kdepak, drahoušku, na TEBE budu používat jiné věci.“ a odejde…

Sakra práce proč tam nestálo dalších deset „dominantů“ a nepsali si poznámky? Proč „služebně mladí“ a nezkušení nejsou u lekcí a nesnaží se odchytit okamžiky, kdy i Tabron nemá co říct?

Neslintejte u porna a místo toho ty akce opravdu žijte! Nebojte se pak za aktéry přijít a ptát se jich. Zopakuji to ještě jednou – přijít PAK, po akci, kdy už jsou v klidu a v pohodě. Nerušte. Važte si každé akce, kterou můžete sledovat. I té, která je od prvního okamžiku podle vás fakt špatně, třeba při následném rozhovoru zjistíte, že aktéři to prostě mají jinak než vy a rozšíříte si obzory. Akce opravdu nejsou o tom, že uvidíte kozy nebo seřezanou prdel. Zkuste se skutečně dívat.